Eman

EMAN

kuchař

EMAN

eman_bez_cepice

Vzpomínám si z vyprávění mých rodičů, že když mi bylo devět let, tak jsem jednoho říjnového dopoledne vstal a šel k malému potoku nedaleko našeho bydlení. Tou dobou se v potoce třeli pstruzi, takže ulovit dva z nich nebylo ani pro mne, jako devítiletého, žádné náročné rybaření. Ve spíži jsem našel několik brambor a za zvuku pečící se ryby jsem probudil rodiče k obědu.  Nevím, jestli byli brambory oloupané a uvařené a ryba dost propečená, ale už tehdy jsem byl pro rodiče tím nejlepším kuchařem na světě.

Později jsem se tomuto řemeslu vyučil a doplnil jej několika kurzy a semináři. V pokojíčku se objevili i medaile ze soutěžních gastronomických klání z doby studentské. Pamatuji si na ten den, kdy se v restauraci u mých rodičů objevil člen AKC (Asociace kuchařů a cukrářů) a já jsem se rozhodoval mezi juniorskou reprezentací kuchařů a fotbalem. Ten jsem hrál od svých šesti let a moc mě bavil. Já jsem se rozhodl pro fotbal, ale své řemeslo jsem neopustil. Ve svých dvaceti letech jsem se rozhodl ukončit předčasně karieru fotbalisty pro nedostatek nabídek klubů tipu Real Madrid nebo Manchester United.

A jak vznikl EMAN. Ve své restauraci v Praze, kterou jsem provozoval čtyři roky, jsme se také zaměřovali na děti. Vždy v neděli jsme pro ně a jejich rodiče, naše stálé hosty, pořádali různé odpolední programy. Tady vznikl i první kurz vaření pro děti. Jelikož mám rád Itálii, italskou kuchyni a několikrát jsem tuto zemi navštívil, tak se mým velkým vzorem v získávání zkušeností, i když jen s obrazovky a knih, stal kuchař, ital Emanuel Ridi. Když se občasné kurzy vaření v naší restauraci posléze stali oblíbenými nejen v Praze, ale v mém rodném městě Karlových Varech, řekl jsem si: „ Když on může být Emanuel tak já budu Eman“. A tak vznikl kuchař EMAN.